Historie

Níže předmluva seminární práce Martina Hejnara: Chrám svatého Cyrila a Metoděje v Olomouci-Hejčíně a jeho varhany

Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci - Hejčíně je poměrně neznámou, ale významnou architektonickou památkou na úplném okraji Olomouce, kde vítá všechny lidi, kteří do Olomouce přijíždějí ze severozápadního směru. Ačkoliv tento chrám tvoří díky své vysoké věži olomoucké panorama, spousta místních občanů netuší, komu je kostel zasvěcen, nebo že dokonce existuje. Ještě méně lidí však ví, že tento chrám, kromě mnoha hodnotných uměleckých památek, disponuje i zachovalým a krásně znějícím královským nástrojem, který v posledních letech prošel největší rekonstrukcí od svého vzniku.

Ke kostelu mě od malička pojí osobní pouto. V dětských letech mi bylo okolí kostela útočištěm při hrách. V chrámu jsem přijal svou první eucharistii a v roce 2020 biřmování. Obzvláště pak mám velký vztah ke zdejším kostelním varhanám, na nichž jsem si ještě před opravou začal osvojovat varhanní hru. Bylo až dojemné sledovat proměnu nástroje z dosluhujícího do plně funkčního a rozšířeného stavu. V den jeho kolaudace po velké opravě jsem v kostele odehrál svůj absolventský koncert II. cyklu ZUŠ pod vedením Vladimíra Sobotky a Jana Gottwalda.

K příležitosti devadesátiletého výročí posvěcení tohoto chrámu jsem se pokusil zmapovat historii kostela i jeho varhan. Vzhledem k rozsahu je však tato práce spíše odrazovým můstkem pro další bádání po mnoha zapomenutých informacích o hejčínském kostele, které si do hrobu vzala moje babička Eva Hejnarová, kterou kostel fascinoval, a pomáhala shánět finanční prostředky na jeho opravy. Ve spolupráci s Janem Gottwaldem se jí dařilo oživit hudební život v kostele Hejčínskými hudebními slavnostmi, které jsou již bohužel minulostí.

Rád bych poděkoval všem, díky kterým mohla tato práce vzniknout. Jmenovitě Mariánu Masaříkovi, který mi kdysi umožnil do kostela chodit cvičit na varhany a za jehož působení v hejčínské farnosti se rozeběhl projekt opravy varhan. Dále děkuji Gorazdovi Cetkovskému, za jeho zásluhy v průběhu a při dokončení rekonstrukce a také za jeho pomoc při vypracovávání této práce. Velké díky patří Janu Gottwaldovi, arcidiecésnímu organologovi, za pomoc během vypracovávání a za zpětnou vazbu k mé práci, především však děkuji za možnost nahlédnout do všech dochovaných materiálů souvisejících s existencí hejčínského nástroje. Rád bych poděkoval i svému dědovi, Františku Hejnarovi, jehož paměti a znalosti o Hejčíně obohatily mou práci. Díky patří i fotografům Pavlu Stužkovi, Tomáši Pavelkovi a Danovi Kadlecovi. Zvláště pak mnohokrát děkuji Petru Mackovi za jeho trpělivost a cenné rady při vedení této práce.