Menu

























English version

Z historie hejčínského chrámu


Virtuální prohlídka hejčínského chrámu
(© Robert Mročka)

Potřeba postavit nový chrám vyrostla z neutěšené poválečné náboženské situace v severozápadní periferní části Olomouce.

Obyvatelé Hejčína i Řepčína měli ke kostelům příliš daleko. Duchovní správa pro Olomouc-Řepčín byla vykonávána stále ze vzdáleného Křelova, Hejčín spadal pod faru Klášterní Hradisko. A v této části Olomouce, kde „byli všichni katolíci“, došlo od roku 1920 k největšímu úbytku členů církve. Farní kronikář odpadlictví zdůvodňuje místními poměry: útoky na stránkách „štvavého“ deníku Pozor, velkou vzdáleností od farního kostela, podporou volnomyšlenkářství ze strany učitelů v řepčínské škole, velkým množstvím dělníků-bezvěrců z Čech, kteří pracovali v řepčínské ocelárně. V Hejčíně bylo za Rakouska pouze 1,5 % nekatolíků, v roce 1921 však již 62 %, v Řepčíně dříve sotva 0,5 %, po roce 1918 již 54 %. Arcibiskup Antonín Cyril Stojan zřídil v Řepčíně v dubnu 1921 provizorní duchovní správu a ke konání bohoslužeb byla propůjčena kaple řepčínského kláštera sester dominikánek. Po provedení pozemkové reformy v letech 1923 a 1924 získalo město pozemky, které začalo prodávat jako stavební místa také v této části města. S přílivem nových obyvatel ještě naléhavěji vzrostla potřeba samostatné duchovní správy.
Zdejší situace byla jakoby ilustrací k výzvě papeže Pia XI., kterou na konci roku 1926 adresoval všem československým biskupům, aby pamatovali na řádné obstarávání duchovní správy, a tím i na stavbu nových kostelů na perifériích velkých měst, kde vznikaly nové městské čtvrti.

Tehdejší olomoucký arcibiskup Leopold Prečan viděl v přání papeže „rozkaz postavit na území Řepčína nebo Hejčína nový farní chrám“ a přijal stavbu kostela pro Hejčín, Řepčín a přiléhající část tzv. Úřednické čtvrtě za své životní dílo a „jeho úmysl byl nezvratný“. A tak v letech 1929–1932 vyrostl na okraji Olomouce nádherný monumentální chrám. Okolo kostela a fary byl pak vytvořen velký nový obytný obvod.
Právně byla samostatná římskokatolická duchovní správa v Olomouci-Hejčíně zřízena 29. července 1941 a byly jí přiděleny tyto části Velkého Olomouce: Hejčín, Úřednická čtvrť, Neředín a Řepčín.



Myšlenku postavit chrám na periferii začal arcibiskup Leopold Prečan uskutečňovat v roce 1924, kdy požádal pana Václava Dastycha, aby založil Kostelní jednotu, která by si vzala za úkol postavit kostel a zřídit duchovní správu pro Řepčín – Hejčín, nově postavenou čtvrť Na Šibeníku, část Úřednické čtvrtě a Neředín. Současně projevil ochotu postavit kostel i faru svým nákladem. Václav Dastych pak spolu s členem městské rady města Olomouce Vojtěchem Medkem připravovali založení Kostelní jednoty. Tak se stalo 25. ledna 1925. V jednotě byl ustanoven stavební výbor, který prováděl nutnou agendu.
Ovšem nesnadné bylo získat od města pozemky. Snaha žadatelů narazila na odpor sociálních stran, hlavně sociálních demokratů, kteří prohlašovali, že pozemky mohou být prodány jen uchazečům o stavbu obytných domů. Žadatelé oslovili prostřednictvím tisku a schůzí katolickou veřejnost a když lidová strana v listopadových volbách 1925 zvítězila, podpořila snahy žadatelů a obecní zastupitelstvo se 26. dubna 1926 usneslo pozemky odprodat; v podmínce odprodeje bylo, že do dvou let se má začít se stavbou.

Kostelní jednota oslovila v srpnu 1926 inženýra architekta Ladislava Skřivánka, profesora umělecko-průmyslové školy v Praze, který tehdy zpracovával regulační plán města, aby určil vhodné místo pro stavbu. Místo, které určil, bylo pokládáno za vhodné pro svou vyvýšenou polohu, i když se jednalo o odlehlou, neobdělanou pláň na kopci, plnou plevele, dál od obydlené části. Při výběru místa sehrály podstatnou roli také úvahy o plánovaném růstu dalších obytných bloků v této předměstské, zatím částečně i nezastavěné prostoře. Architekt Skřivánek rozvrhl celou plochu tak, že v místech, kde měl kostel stát, navrhl náměstí. Odhadoval správně, že po rozparcelování bloku na stavební místa bude o ně velký zájem, protože to bude nejzdravější část města. Kostel se měl stát dominantou, která bude korespondovat se siluetou dómu.
Plán byl v roce 1927 schválen. Architekt Skřivánek pak zhotovil i projekt na stavbu kostela. Měl to být neorenesanční chrám za 10 milionů korun. Návrh však nebyl přijat, protože, jak bylo rozhodnutí zdůvodněno, „každá doba má svůj styl, a proto by se měly současné stavitelské tendence projevit i zde.“ Byla vypsána architektonická soutěž, na kterou přišlo 40 projektů. V druhém kole bylo vybráno 8 projektů. Zvítězil návrh brněnského architekta Josefa Šálka. Ten pak byl realizován. Vedení stavby bylo svěřeno ústřednímu ředitelství Arcibiskupských statků v Kroměříži. V roce 1929 byly první práce zadány firmě Jindřich Kylián a Tomáš Šipka, stavitelé v Olomouci.

Když se v roce 1927 konaly na Velehradě oslavy 1100. výročí narození sv. Cyrila, uzrálo v arcibiskupu Prečanovi rozhodnutí zasvětit nový chrám soluňským bratřím, našim věrozvěstům. Toto rozhodnutí posílila i skutečnost, že v Olomouci kdysi stávala svatyně zasvěcená sv. Cyrilu a Metoději. Ta zanikla v roce 1780. Stávala na hřbitově v blízkosti proboštského chrámu sv. Mořice. Každou neděli a svátek v ní bylo české kázání.
Ochrana našich svatých patronů je nejen faktická, ale i symbolická – v podobě sousoší obou svatých od akademického sochaře Julia Pelikána nad portálem, vítající nejen ty, kteří vstupují dovnitř, ale i všechny kolemjdoucí.

Se stavbou se začalo tichou slavností na svátek sv. Ludmily 16. září 1929 – v kapli dominikánského kláštera v Řepčíně byla sloužena mše svatá na úmysl zdárného dokončení velkého díla, shromáždění se potom v průvodu odebrali na staveniště. 28. září 1929, ve svátek sv. Václava, posvětil arcibiskup Prečan základní kámen. Slavnostní konsekrace chrámu se uskutečnila 5. července 1932. V hlavním období stavby bylo průměrně zaměstnáváno 35 zedníků, 10 tesařů, 25 fasádníků, 45 pomocných zedníků a 15 žen. Stavba byla některými farníky sledována hodně chladně, mnohými úplně ignorována, jiní reptali, že je v Olomouci dost prázdných kostelů.

Chloubou hejčínského chrámu je velká mozaika, která zdobí stěnu nad oltářem v presbytáři. Její velikost je 8,70 x 7,20 m, tedy téměř 63 m2. Je to italská mozaika, na níž také pracovali čtyři italští mozaikáři. Obraz na ní navrhl a vypracoval mistr Jano Köhler. Mistr Köhler se arcibiskupa Prečana tázal: „Excelence, co si přejete mít znázorněno na mozaice?“ Pan arcibiskup se zamyslel a po chvíli řekl: „Obraz bude nad oltářem. Na počátku mše svaté bude se kněz modlit spolu s ministranty stupňovou modlitbu. V ní je Confiteor – Vyznávám se. Pokuste se, mistře, výrazně zachytit tuto modlitbu.“
Obdiv mnoha návštěvníků svědčí, že námět arcibiskupa byl šťastný. Mistr se dokonale zhostil úkolu. „Vyznávám se Všemohoucímu Bohu,“ začíná modlitba. Nahoře na obraze je znázorněna Nejsvětější Trojice. „Blahoslavené Marii, vždy Panně,“ pokračuje modlitba. Uprostřed mozaiky je překrásná postava Panny Marie. Modlitba pokračuje vzýváním ostatních svatých: „Svatému archandělu Michaelovi, svatému Janu Křtiteli.“ Vpravo nahoře je zobrazen archanděl se svým jménem Quis ut Deus, vlevo nahoře adventní kazatel Předchůdce Páně. „Svatým apoštolům Petru a Pavlu,“ je další slovo modlitby. Oba apoštolové jsou zobrazeni ve střední části mozaiky. Důstojné postavy, každá se svým symbolem, apoštol Petr s klíči, sv. Pavel s mečem, nástrojem svého mučednictví. Významně jsou zobrazeni v blízkosti Panny Marie.
„A všem svatým,“ rozšiřuje se pohled modlitby. Všechny světce a světice církve všech dob zastupují postavy v dolní části obrazu. Jsou to čtyři největší učitelé křesťanského Východu a vlevo dole čtyři učitelé církve západní. V čele východních otců jsou patroni našeho chrámu sv. Cyril a Metoděj.
Na nejspodnější části mozaiky je zpodoben budovatel chrámu arcibiskup Prečan, v oděvu metropolity. Klečí na klekátku a dívá se na olomoucké kostely zobrazené v panoramatu. Vpravo Sv. Michal a Sv. Mořic, dále kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, chrám Panny Marie Sněžné, dóm, budova kláštera Hradiska a zcela vpravo Svatý Kopeček. V rozích mozaiky jsou obrazy evangelistů. Hlavní myšlenku chrámu a vůbec života vyjadřuje nápis v dolní části obrazu: „Králi věků, nesmrtelnému, neviditelnému, jedinému Bohu, čest a sláva na věky věků. Amen.“

K textu ještě dodáváme, že za čtyři největší učitele křesťanského Východu jsou považováni sv. Athanasius, biskup v Alexandrii (zemřel r. 373), sv. Basil Veliký, poustevník a později biskup v Césareji(379), sv. Řehoř Naziánský, cařihradský patriarcha (389) a sv. Jan Zlatoústý, též cařihradský patriarcha (407).
Jako čtyři učitelé církve západní jsou označováni sv. Ambrož,  biskup milánský (397), sv. Jeroným, kněz z Dalmácie (420), sv. Augustin, biskup v Hippo (430) a sv. Řehoř Veliký, papež (604).

Prameny a literatura:
BROŽ, V. Dějiny a popis chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci-Hejčíně
BRAUN, J. Informační zpráva arcib. stavebního úřadu v Kroměříži o vybudování nového chrámu
Chrám sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci-Hejčíně (nepublikovaný sborník)
MÁČALOVÁ, R. Monumentální sakrální architektura


Menu
























Ó FARNOST OLOMOUC HEJČÍN 2008
 Všechna práva vyhrazena. Webdesign fd
  optimalizováno pro rozlišení 800 x 600 px. Vaše použité rozlišení je px.